Čavoj, malebná obec v Trenčianskom kraji, která leží asi 35 km severozápadne od okresníh města Prievidza v Strážovskej hornatine na nive Nitrice v nadmorskej výške 550 m a jejíž dominantou je Malá Magura (1140 m), která leží na východ od obce, pro nás objevil Honza Kučera, za což mu srdnatě děkujeme. Před dvěma lety tam proběhlo soustředění našich žáků a poté byla navázána družba i mužů. Chalani z Čavoja, zanechali vloni v Miletíně fotbalové stopy, dokázali nás porazit a my mile rádi přijali pozvání na turnaj, který probíhal v rámci oslav – První písemná zmínka – o Čavoji už se píše 650 let.

Vřelého přivítání nejenom od starosty obce se nám dostalo i tentokrát a proto je smutné, že se nedala dokupy větší fotbalová parta a někteří se omlouvají den předem. Ale nechme kritiky do vlastních řad, díky manažerům týmu se dokázala dát dokupy fotbalová jedenáctka, která se měla drát o vítězství v turnaji. Kromě nás a domácích, se turnaje ještě účastnila „družební obec“ Branišovice, která leží ve znojemském kraji. A co nás nemile překvapilo, začátek turnaje  – v neděli od 10:30h.

Trenérské duo „Džej-ár“ (čti Jukl – Rais) mělo k dispozici pouze jedenáct hráčů, o to více se dbalo o jejich zdraví a když už někomu nechutnalo pivo, mohlo pít i borovičku. Když se podařilo ustát i guláš, v neděli byla naše jedenáctka připravena k turnaji. Domácí nestihli všichni vstát, tak se začalo jen o hodinku později. Co bylo však pro nás důležité, že se na trávníku objevila s kapitánskou páskou posila, jejíž transfer byl hodně komplikovaný a podařil se uzavřít přesně před odjezdem. Ano, nejedná  se o nikoho jiného, než o Rohoznického Geretha „Punkyho“ Balea, který byl ihned pasován na kapitána. Za ním dále nastupovali: Luboš Nosek, Kanár Lukáš Kněžourek, Mára Drahonínský, Jarda Kafka, Pepa Němeček, Maki Ondra Machačka, předseda miletínského fotbalu, který obětoval zpáteční cestu z daleké dovolené objíždkou  přes Slovensko, Honza Kučera, Pavlik Balihar, Andrlík a vždy se klánící slávistům, Jindra Kulhánek.

Turnaj hraný na 2×20 min jsme zahájili utkáním s Branišovicemi. Sluníčko bylo neskutečné, ale i  s tím si naši hráči poradili. Bohužel náš úvodní tlak se nepodařilo korunovat úvodní brankou a tak známé fotbalové nedáš dostaneš, platilo i v Čavoji, po chybě na půlce, kdy „Mám“ znamená solový únik na našeho golmana, jsme bohužel inkasovali. Poté jsme však opět převzali zápas do naší moci a hlavně díky běhavé záloze jsme se dostávali do šancí. Šance Pepy Němečka neznamenají biconovsky „šance – gol“ ale po miletínsku „šance – šedý vlas trenéra“. Poté se však Pepa přece jenom trefil, druhou branku přidal Andrlík a naše vítězství korunoval brankou, kdy se zavěsil do vzduchu a nekompromisně skoroval, domorodec Honza Kučera.

Ve druhém zápase nás čekal domácí soubor. Překvapivě však nezačal tak, že by nás přejel jako vloni v Miletíně a tak jsme postupně přebírali zápas do svých rukou. Když jsme opět neproměnili svoje šance, Gereth Bale se dokonce těžce zvedal z trávníku, ujala se nakonec nenápadná  střela Andríka, který překvapil nejenom domácího brankaře. Ve druhé půli se domácí přeci jenom začali dostávat více do hry. Paradoxně z naší akce se však mohla se proti domácím dokonce kopat i penalta, když domácí hráč zpracoval míč ve vápně rukou, píštalka však zůstala oněmělá. Bohužel se však ozvala na druhé straně. Domácí kapitán Radko Sykora se však zachoval tak, jak ho známe, poctivý chalan a penaltu naschvál neproměnil. Domácím se však přeci jenom díky jejich tlaku, stále sícílmu horku a odcházejícím silám našeho mančaftu, podařilo vyrovnat. Na řadu tak přišly pokutové kopy.

První serie: domorodec Honza Kučera nedává golmanovi šanci, Jarda neskáče, ale střelu chytá

Druhá serie:  první velké selhání, Gereth Bale neunesl tíhu břemene a neproměnil, druhou střelu kontroloval Jarda do branky.

Třetí serie: nekompromisní spartan Jindra Kulhánek proměnil, střelů hostů kontroloval Jarda do tyče

Čtvrtá serie: ukázka techniky v podobě Máry Drahonínského se nekoná, střela vedla, domácí však nedávají

Pátá serie:  A tak stačí jediné, aby ten, který nastupuje i na prknech, které znamenají svět, indián Pavel Balihar, proměnil. Může tak odčinit svoje selhání z podzimního domácího utkání, kdy míč sundávali obecní zaměstnanci z větev stromů celý týden. Pavel však když viděl ty stromy a svahy okolo, zalitoval se nad slovenskými občany, kteří by ten míč už nemuseli ani najít a zapsal se vítěznou trefou do miletínských a čavojských historických spisů. Hotovo, hotovo, hotovo, zlato je doma.

V posledním zápase se rozhodovalo o druhém místě, které zvládnul domácí Čavoj a nás čekala po rozloučení, při kterém někomu ukáply i slzy, cesta domů. Domů jsme po pár hodinách pohodlné jízdy s Lubošem, za což mu mnohokráte děkujeme, dorazili v pořádku a těšíme se na další „zájezd“.